PO TRAILECH DAVOSU - jaké to bylo ve švýcarském mtb ráji

Traily Davosu jsou unikátní perlou evropského mtb. V následujících řádcích jsem se pokusil předat, co nejvíc z toho, jak jsem to loni prožíval já. Do Davosu jsem vyrazil na FLOWRIDE TRIP poprvé s mými kolegy Radkem jako průvodcem, co má Davos v malíku, koučem Pepou, kterej to v Davosu zná z předchozích tripů a fotografem Ondrou.

Cesta do švýcarskýho ráje: Jak se tam vůbec dostat?

Než se vrhneme na samotný ježdění, pojďme si dát takovej rychlej úvod do toho, jak se do Davosu z Česka vlastně dokodrcat. Jako referenční body si vezmeme Prahu a Brno.

Pokud vyrážíte z Prahy, je to docela na pohodu. Čeká vás něco kolem 650 kiláků, což se dá autem zmáknout zhruba za 7 hodin čistý jízdy. Nejčastěji to vezmete směr Mnichov, pak na Bregenz a odtud už rovnou do Švýcarska směrem na Chur.

Pro brněnskou partu je to o něco výživnější – trasa měří skoro 900 kiláků a zabere vám to zhruba 8 až 9 hodin za volantem. Tady máte v podstatě dvě hlavní varianty. Buď to můžete vzít klasicky na Prahu a dál přes Mnichov jako v prvním případě, nebo to střihnout víc spodem přes Vídeň, Salzburg a Innsbruck. Obě cesty mají něco do sebe. Záleží na preferencích.

Cesta to není krátká, ale pokud se vás do auta posbírá víc, může to být i fajn výlet.

Ať už ale jedete odkudkoliv, cíl je jasnej - kemp Rinerlodge (Davos Glaris). Právě tady jsme byli ubytovaný a tvořilo to naši hlavní základnu. Je to hodně strategickej bod, protože dolní stanice jedné z lanovek je doslova hned u kempu stejně jako vlaková zastávka.

Hned první den jsme nijak neotáleli. Využili jsme toho, že jsme ubytovaní přímo u zdroje a hned ráno jsme vyjeli lanovkou od kempu rovnou do stanice pod kopec Rinerhorn. Od lanovky jsme si dali asi kilometrovej přesun po vrstevnici. Bylo to i lehce do kopce, ale ukázalo se to jako super tah. Perfektně jsme se zahřáli na náš první sjezd a rovnou se nám tam naskytly naprosto parádní první výhledy na okolní hory.

A pak to začalo. První sjezd byl zpočátku takovej lehčí přírodní trail nad úrovní lesa, ale pak jsme se zanořili mezi stromy. A tam začalo pravý endurko - kořínky a kameny. Vzhledem k tomu, že den předtím slušně pršelo, tak to na těch kořenech místy docela klouzalo. Ale i tak to bylo moc fajn a skvělej otvírák. Byla to ovšem teprve předzvěst toho nejlepšího, co mělo ten den ještě přijít.

Sjeli jsme dolů a projeli samotným Davosem až k další lanovce, odkud jsme se vyvezli na kopec Jakobshorn. Tady to pro mě začalo být teprve fakt velký. Z Jakobshornu totiž vede hned několik trailů zpátky do Davosu.

Začali jsme první půlkou kopce vpravo od lanovky. První část má přírodní charakter a je hodně jezdivá. Vede vysoko nad hranicí lesa. Bylo to tam opravdu hodně vzdušný a panoramata jsou doslova neskutečný. Pro mě byl tohle fakt velkej zážitek a až tady jsem naplno nasál tu atmosféru. Obtížnost trailů bych zhodnotil jako střední. Druhá polovina tohodle kopce se pak v lese změnila v jedno parádní flowčko. Opravdu hodně zábavný ježdění plný luxusních klopenek. Musím říct, že mě to strašně bavilo. Jakobshorn jsme si tímhle stylem sjeli dvakrát v různých variantách s tím, že ta druhá vlevo od lanovky obsahovala i hodně výživný pasáže, ale pokud se na ně někdo necítí, dají se úplně v pohodě objet nebo sejít.

Dole jsme to pak zakončili hodně stylově. Přímo pod kopcem jsme zapadli do jedné kavárničky, kterou provozoval mladej pár, a dali si perfektní filtrovaný kafíčko. Celá ta kavárna byla udělaná z bývalý kabinky starý lanovky, což tomu dalo parádní styl.

Když jsme trochu nabrali dech, vyvezli jsme se na kopec ještě jednou a čekal nás totální zlatej hřeb - naprosto úchvatnej sjezd, kterej je součástí legendárního Alps Epic Trailu. Celý se to v týhle části vlní nad hranicí lesa, takže máte ty epický výhledy celou dobu před sebou a já z toho byl fakt úplně paf. Samotnej trail je zhruba střední obtížnosti,povětšinou přírodní, ale i přes ten svůj hrubší přírodní ráz má naprosto obrovský flow. Jeli jsme ho dolů snad dvě hodiny, a to už je teda fakt pořádná nálož jízdy z kopce! Zavedl nás až dolů do údolí, kterým jsme se hezky z kopce svezli po silničce zpátky do kempu.

Musím říct, že první den byl poměrně dost výživnej a my jsme dorazili do Rinerlodge pěkně utahaný. Úplným balzámem na naši únavu ale byl skok do řeky přímo u kempu. Ta ledová voda má po takovým výkonu ohromně revitalizující účinek.

Pak už následoval jen zaslouženej chillík a na závěr dne společný posezení u sklenice místního řemeslnýho piva. To se mimochodem vaří ve vedlejší vesničce Monstein, což je stará walserská osada hned na úpatí hor přes 1 600 metrů nad mořem. Lepší start jsme si zkrátka nemohli přát.

Den 2: Malebný Klosters, výzvy na Gotschnagratu a nekonečnej sjezd z Chörbschhorn Hütte

Ráno druhýho dne bylo jak vystřižený z katalogu. Probudit se, rozepnout stan nebo otevřít auto a mít před sebou čistý nebe s výhledem na ty obří alpský štíty okolo, to se prostě neomrzí. Dali jsme snídaňku a zamířili přímo na vlakovou stanici Davos Glaris, kterou máme luxusně hned pár kroků od kempu. Naším cílem pro dnešek bylo malebný městečko Klosters.

Koupit ve Švýcarsku správný lístky na vlak a hlavně k nim správně odbavit kola, může být občas celkem solidní maturita. Naštěstí náš průvodce Radek to i díky znalosti jazyka zvládl a všechno vyřešil bez zaváhání. Cesta červeným vlakem z Glaris zabere i s rychlým přestupem v Davosu nějakých 35 až 40 minut. Vystoupili jsme nad Klosters a do městečka jsme to poslali po prvním trailu.

Samotný Klosters je opravdu malebný. Ta jejich tradiční architektura plná dřevěných chalup a typickýho švýcarskýho stylu mě vizuálně nadchla víc než Davos. Moc dlouho jsme se tu ale nekochali. Vrhli jsme se rovnou na lanovku Gotschnabahn, která nás vyvezla na kopec Gotschnagrat. Ta jezdí v 30ti minutových intervalech.

A zase ty výhledy! Ta krajina je tu tak brutálně rozmanitá, že se to za celej trip neokouká. Hned od lanovky vedou parádní traily obsahující i Double Black Diamond sekce. Brali jsme to jako výzvu a dali jsme si tam i krátkou pauzu na lehký koučink. Poladili jsme stopu a poslali to tam. Byla to skvělá prověrka techniky. Kdo se necítil, tak ten kousek sešel.

Spodní část trailů z Gotschnagratu plynule navazuje na bike park přímo nad Klosters, takže k dolní stanici lanovky dojíždíte po bike parkových liniích.

Upřímně samotnej bikepark není nic, kvůli čemu byste tam vážili tu cestu, ale jako dojezd to funguje naprosto skvěle.

Dali jsme si znovu výjezd lanovkou. Odtud už jsme se ale vydali na asi půlhodinovej přejezd k další lanovce, abychom nabrali další výškový metry. Naším prvním cílem byl Strelapass a krásná horská chata Parsennhütte, která leží zhruba v 2 200 m n. m. Mimochhodem skvěle tam vaří tradiční horský jídla. Tady jsme se lehce zmátožili. 

To ale ještě nebyl konec našeho stoupání. Z Parsennhütte jsme totiž vyrazili dál, až k Chörbschhorn Hütte, která leží kousíček pod samotným vrcholem a tyčí se do slušný vejšky 2 575 m n. m. Zadarmo to rozhodně nebylo. Postupně jsme nastoupávali po vrstevnicích a celou cestu se jen kochali a kochali. Díky tomu, že jsme si velkou část výšky pomohli lanovkou, se to ale dalo v pohodě zmáknout.

A pak to přišlo. Ta největší odměna dne v podobě božího, dlouhatánskýho sjezdu. A když říkám dlouhýho, tak myslím fakt dlouhýho. Od Chörbschhorn Hütte (2575 m) to padá celou cestu dolů až do údolí v nadmořský výšce nějakých 1 500 metrů. To máte víc než 1 000 výškových metrů sjezdu!

Charakter přírody se tady měnil jako v nějakým filmu. Chvíli jedete po syrovým šotolinovým povrchu, kde je kolem vás jen černej kámen. O kousek dál vyjedete do zdánlivě úplně jiný části hor, kde je to všude absolutně zelený. Tohle mě strašně nadchlo. Pořád jsem musel zastavovat a fotit nebo točit. Sjezd stál opravdu za to. Z Davosu jsme to pak sjeli po silnici do kempu a hádejte co. Hned jsem zase skočil do řeky. Tohle si prostě nesmím nechat ujít.

Večer jsme se zase všichni sešli u džbánku a náš guide Radek nám udělal pravý a nefalšovaný švýcarský fondue. Přesně tak, jak mají být. Večer byla ohromná sranda a tuhle část dne jsme si fakt užili. No a pak už byl čas jít do hajan.

Ráno nás opět probudilo sluníčko. Třetí den v řadě azuro. Po dvou dnech pořádnýho ježdění už jsme sice trochu cítili nohy a ruce, ale nebylo to nic hroznýho. Opět jsme vyrazili na vlak a namířili si to směr Klosters.

Vyjeli jsme už nám známou lanovkou na Gotschnu a tentokrát rovnou zamířili směr jezero Grüensee. Nechci se pořád opakovat, ale opět ta dynamika krajiny, střídající se ráz a neskutečný výhledy!

K nabrání dalších metrů jsme si zase chytře pomohli lanovkou. Ta nás tentokrát vyvezla až nahoru do sedla Parsennfurgga do nadmořský výšky 2 435 m n. m.

Odtud nás čekal další nádhernej sjezd. Pomalu jsme sestoupili zhruba o 300 výškových metrů níž a v jednu chvíli se před námi objevila naprosto průzračná modrá hladina jezera Grüensee, který leží v nějakých 2 115 m n. m. Tohle místo má prostě neskutečný kouzlo. Je obklopený krásnýma sytě zelenýma horama a má to tam, jak se říká, genia loci. U jezera jsme si dali delší pauzu s obídkem a někteří z nás na sluníčku dokonce na chvíli zavřeli oči.

Pak už jsme to směřovali po trailech dolů do Klosters, který leží až ve výšce 1 190 m n. m. Znamenalo to další sjezd s převýšením přes 900 výškových metrů!

Dole to části party nedalo. Zasekli to v hospůdce přímo pod lanovkou a myslím, že jim tam bylo dost dobře.

Zbytek z nás ale vyrazil lanovkou nahoru ještě jednou a sjeli jsme to druhou stranou kopce než předchozí den. Zase nás tam nahoře nad hranicí lesa čekaly parádní výhledy a pak přišla výživnější enduro sekce. Čistej sjezd pěkně po kořenech až dolů do Klosters.

Tam jsme se připojili k už dost "občerstvený" druhý části naší výpravy. Zpáteční cesta vlakem tak byla jedna velká sranda.

V kempu jsme si v hospůdce dali ještě jedno čerstvě natočený místní pivíčko. Pak už nás čekal závěrečnej večer. A upřímně moc se nám nechtělo loučit se s místní krajinou, traily a vůbec celou tou atmosférou. Myslím, že jsme si to všichni moc užili.

Pak už se šlo do hajan, abychom se dobře vyspali na dlouhou cestu zpátky. Teda, aspoň část z nás.

My s Radkem jsme se totiž se všema rozloučili, osedlali e-biky a rovnou vyrazili do hor prozkoumávat úplně nový terény.

O tom ale zase až příště!

A co ty? Nemáš chuť to s náma zažít taky? Mrkni na náš letošní FLOWRIDE TRIP.

Mrkněte na termíny letošních kempů:

BIKE KEMPY PRO DOSPĚLÉ

BIKE KEMPY PRO DĚTI